Malé příběhy

Usilovně jsem přemýšlela, kam svou knihu zařadit. Je to fantasy, cestopis pro děti, pohádka - anebo od každého něco? Nakonec jsem to vyřešila. Mám ráda minimalismus, a to i v pojmech. Shrnula jsem si to tedy krátce a stručně. Ančiny výpravy jsou malé příběhy.

Nejde o veliké ságy s nepřeberným množstvím postav. Příběhy jsou spíše komorní a mají velmi odlehčenou formu. Jsou to především příběhy "od dětí pro děti" - na jejich tvorbě se podílely Ančiny vrstevnice ze skutečného světa. Kromě občasného zamyšlení najdeme na stránkách knížky nemalou dávku (někdy trochu černého) humoru a smírné finále.

Koncept může připomínat dokonce beatnickou literaturu, ale ve formě blízké dětem a bez ztráty nevinnosti. Volné cestování je symbolem svobody, Anka navazuje přátelství bez předsudků s bytostmi z nejrůznějších prostředí a zažívá až mystická setkání - díky kompasu, který má schovaný v batůžku a tak trochu i v duši.

Ráda kombinuji zdánlivě nesourodé prvky - a to je pro Anku na cestách také typické. V jejích malých příbězích se setkávají postavy, které mají základ v reálných osobách ze současnosti i z minulosti. Řadu míst a pamětihodností opravdu najdete na mapách. A do tohoto světa vstupují bytosti a lokality naprosto smyšlené. Mají původ v dávných legendách, anebo jsou vytvořeny jen a jen pro Ančin svět.

Prolínání světů v malých Ančiných příbězích působí nenuceně a přirozeně - i když některé kombinace mohou být překvapivé a snad i trochu pobaví.  Ale to už nechám na čtenáři!