Příběhy ze Sognefjordu

Letošní výprava do Norska na přelomu července a srpna se trochu podobala příběhům, které zažívá Anka na svých cestách.

Vybrali jsme si Sognefjord jako jedno z míst, které bychom rádi navštívili. Přes pohádkovou krajinu jsme z jihu přijeli do městečka Vikøyri. Po pobřeží Sognefjordu jsme pokračovali do Vangses, kde jsme se nalodili na trajekt.

Na palubě trajektu jsem zjistila, že se k fjordu musíme v příštích letech vypravit znovu. A to nejen proto, abychom přespali v překrásné krajině v místní oblasti Vik, která je plná málo známých vodopádů, z nichž každý je klenotem sám o sobě. Zjistila jsem – pozdě – že v parku nad Vangsnes je umístěna obrovská socha Frithiofa Odvážného. To zavánělo fascinujícím příběhem z dávné minulosti. A samozřejmě to tak bylo.

Legenda o Frithiofovi Odvážném byla zapsána na Islandu někdy ve 13. století tamními učenci. Děj se dle legendy odehrává v 8. století n.l. právě v oblasti Sognefjordu, který byl už tehdy milován a obdivován pro svou krásu. Dodnes lze najít na mapě anebo dokonce navštívit městečka, ke kterým se příběh váže. Na jihu je to Vangsnes, který vyhlíží přes Sognefjord na protější Hermansverk a Leikanger. Právě sem legenda umisťuje panství moudrého Thorsteina Vikingsona, dvůr spravedlivého a mocného krále Beliho i malebný Baldurův háj.

Jak se to všechno seběhlo: Příběh Frithiofa Odvážného

Dávné severské příběhy nekončí svatbou. Svatba – alespoň ta první – je zhruba uprostřed. Na šťastný konec si musí nešťastný hrdina opravdu dlouho počkat. A princezna není jen kráska v nesnázích, která čeká na první pusu a na vysvobození.

Na počátku příběhu stálo veliké přátelství krále Beliho, který vládl severní části Sognefjordu, a mocného pána Thorsteina Vikingsona. Thorstein nebyl z královského rodu, ale spravedlivě vládl v jižní části Sognefjordu. Své sídlo spravoval dobře, byl oddaný králi a čas od času mu poskytoval nejen přátelskou radu, ale i vojenskou pomoc.

Král Beli měl dva syny jménem Helgi a Halfdan. Helgi se jevil jako tvrdohlavý a namyšlený, zatímco Halfdan vždy přikyvoval svému bratrovi a bez odporu přejímal jeho názory. Kromě dvou synů měl král také dceru – překrásnou Ingeborg. Do Ingeborg král vkládal své naděje, zejména když viděl, co roste z jeho dvou synů i přes velikou péči, která jim byla věnována.

Králův přítel Thorstein měl syna jménem Frithiof. Ten ve všem převyšoval samotné královy syny a díky své smělosti si získal jméno Frithiof Odvážný. Přestože byl poněkud horkokrevný, měl Frithiof dobré srdce, a tak byl lidmi milován a obdivován.

Řízením osudu přijšli Ingeborg i Frithiof v mladém věku o matku a společně vyrůstali u pěstouna jménem Hilding. Dostalo se jim náležité výchovy a péče a mezi jejich vrstevníky nebyl nikdo, kdo by se jim byl mohl rovnat.

Když král Beli zestárl, nabádal své syny, aby se drželi starých přátel, Thorsteina a Frithiofa. To se ale Helgimu a Halfdanovi vůbec nechtělo líbit, a tak na otcovu radu nedbali. Brzy po králově smrti odešel i starý Thorstein. Ten radil svému synovi, aby se vždy podřídil královým synům a byl jim stejnou oporou, jako byl on, Thorstein, králi Belovi.

Mezi královými syny a Frithiofem ale panovalo ledacos, jen ne přátelství. To sledoval zpovzdálí stárnoucí král Ring a mnul si ruce. Svého pobočníka pověřil shromážděním vojska a tažením na Sognefjord. "Pane," protestoval pobočník, "při vší úctě, teď není dobrý čas na válku. Nikdy není dobrý čas na válku." "Kdo tady mluví o válce," usmál se král Ring. "Budu se ženit!"

Mezitím se přihodilo mnoho událostí, které Helgimu a Helfdanovi vůbec nebyly po chuti. Jak se dalo očekávat, mladý Frithiof požádal bratry o ruku princezny Ingeborg. S ohledem na jeho nízký původ byl odmítnut, což se samozřejmě nelíbilo ani Ingeborg, ani Frithiofovi. Princezna ale nebyla v situaci, kdy by si mohla prosadit svou a vdát se za Frithiofa, který neměl moc tak pevně v rukou jako kdysi míval jeho otec.

A tak se stalo, že král Ring vytáhl na Sognefjord a bratři chtě nechtě museli Frithiofa požádat o pomoc. Ten samozřejmě odmítl a Helgi a Helfdan se vydali vyjednávat s králem Ringem sami. Zatím ale ukryli svou sestru, princeznu Ingeborg, v Baldurově chrámu. "Baldur by jistě nedopustil, aby ji tam Frithiof našel," mysleli si bratři.

Baldurův chrám byl zasvěcen mnoha božstvům, z nichž Baldur byl považován za nejdůležitějšího a nejvyššího. Byl to místo klidu a míru a nebylo dovoleno tam ubližovat žádnému jinému tvoru ani člověku, a dokonce tam bylo zakázáno držet ženu za ruku či ji dokonce políbit. Taková pravidla nastavili bojácní a pokorní lidé v Baldurově chrámu a v jeho okolí.

Bratři tedy vytáhli na krále Ringa, o kterém se domnívali, že jej přemohou i bez Frithiofovy pomoci. Ingeborg se svými osmi družkami zatím trávila prázdniny v Baldurově chrámu. Kdo si mnul ruce, byl Frithiof. Nasedl se svými muži na loď Ellidi, kterou zdědil po otci. Loď měla okovanou příď a boky a rozuměla lidské řeči. Frithiofa poslechla na slovo.

"Přátelé, vydáme se do Baldurova chrámu," vyzval Frithiof své pobočníky, kterých bylo – světe div se – také osm. Někteří měli obavy z Baldurova hněvu, ale jak se ukázalo, Frithiofovy návštěvy v Baldurově chrámu božstvo nijak nepobouřilo. Baldurova socha se ze svého podstavce usmívala ve slunečním svitu, a když vzal Frithiof Ingeborg za ruku a políbil ji na rty, Baldur shovívavě odvrátil zrak a zadíval se jinam.

Ellidi často kotvila pod Baldurovým chrámem během slunečných dní i za hvězdných nocí a louky a háje kolem Baldurova chrámu vzkvétaly.

Krásné dny ale netrvaly věčně. Helgi a Helfdan se vrátili jako spráskaní psi. K žádné bitvě, jak už předvídal moudrý král Ring, nedošlo. Když si Helgi a Halfdan uvědomili královu převahu, spěšně uzavřeli mír a přislíbili svou sestru králi za ženu. A třetinu království k tomu.

Když se bratři vrátili s tou novinou, Ingeborg chvíli smutnila, ale protože to byla moudrá a praktická žena, souhlasila s návrhem krále Ringa. Prsten od Frithiofa svěřila Helgiho ženě a požádala ji, aby Frithiofovi prsten vrátila.

Král Ring si pak odvezl Ingeborg do svého domu, zahrnul ji pozorností a bohatstvím a sebemenší přání Ingeborg okamžitě splnil.

Bratři Helgi a Helfdan se ale cítili poníženi a znovu kuli pikle proti Frithiofovi, jako kdyby nestačilo, že mu odmítli dát Ingeborg za ženu. "Frithiof znesvětil Baldurův chrám," shodli se. "Musí být potrestán, a musí zaplatit – zlatem i životem."

Vyslali tedy Frithiofa na Orkneje, aby na ostrovech vybral daně. Byla to sama o sobě nebezpečná cesta, ale Helgi a Helfdan se s tím nespokojili. Povolali dvě čarodějnice, které se věnovaly černé magii, a zaplatili jim za to, aby jakýmkoli způsobem zmařili Frithiofovu cestu.

Frithiof nic z toho netušil, a ještě si od bratrů vyžádal slib, že za jeho nepřítomnosti zůstane jeho panství v bezpečí. Jakmile ale Ellidi vyplula na moře, Helgi a Helfdan srovnali Frithiofovo sídlo se zemí, majetek sebrali, budovy nechali zbořit a spálit a lid vyhnali.

V Baldurově chrámu pak Helgi a Helfdan konali krvavé oběti a pijácké hostiny, údajně na počest Baldura a dalších božstev. Baldur na to shlížel s nelibostí a zármutkem a háje a louky kolem jeho chrámu chřadly.

Loď Ellidi s Frithifovými muži na palubě nakonec doplula až na Orkneje, když se předtím vypořádala s čarodějnými nástrahami. Jednu z čarodějnic smrtelně zranil Frithiof a druhou zahubila samotná Ellidi.

Na Orknejích se Frithiof spřátelil s místním hrabětem, který mu přislíbil pomoc, ale odmítl platit daně pro krále Helgiho a Helfdana. "Zaplatím ti, Frithiofe, ale tribut připadne tobě, a ne těm dvěma nepovedeným králům. Vrať se domů a dej do pořádku, co se dá. Ze strany Helgiho a Helfdana cítím zradu."

A tak se stalo něco, co Helgi a Helfdan nečekali. Frithiof na výpravě nezahynul, ale vrátil se silnější, s Ellidi naloženou poklady. Přesto se Frithiof ještě nemohl ujmout vlády. Jeho panství bylo zničené a Helgi a Helfdan byli ve spojenectví s králem Ringem. Frithiof se tedy vydal do Baldurova chrámu, a tam hodil těžký váček s penězi Helgimu do tváře.

"Tady máš svou daň z Orknejí," zavrčel Frithiof na Helgiho, "a vylámej si na ní zuby." Pak neurvale sebral jeho ženě prsten, který mu jaksi zapomněla vrátit od Ingeborg, a odešel. Nešťastným řízením osudu ale spadla jedna z posvátných sošek do ohně a celý Baldurův chrám zachvátil požár. Frithiof se tak nevědomky pomstil bratrům za zničení svého sídla. Baldurovu sochu požíraly plameny a Baldur se hněval. Nebyl to ale Frithiof, vůči komu se obrátila Baldurova zloba.

Frithiof byl Helgim a Helfdanem prohlášen za psance a nepřítele království. Se svými věrnými společníky a bojovníky se plavil na Ellidi po moři a živil se jako viking a pirát. Byl však shovívavý k prostému lidu a trestal krutě ty, kdo se sami chovali nespravedlivě ke svým poddaným, a tak byl mezi obyčejnými lidmi stále milován a ctěn.

Uplynulo několik let a Frithiof stále myslel na Ingeborg. Rozhodl se tedy tajně navštívit dvůr krále Ringa, aby se přesvědčil, že se Ingeborg vede dobře a že je šťastná. V převleku se tedy dostal až ke králi a získal si jeho přízeň. Král Ring i Ingeborg jej okamžitě poznali, ale nedali nic najevo. Král požádal Frithiofa, aby zůstal přes zimu na jeho dvoře, a připravil mu řadu zkoušek. Svěřil mu svůj majetek, dokonce svůj život. Frithiof prokázal takový smysl pro spravedlnost a čest, že si tím získal Ringovu důvěru a obdiv.

A jak se chýlily Ringovy dny ke svému konci, předal král věrnému a statečnému Frithiofovi své království a také – ruku Ingeborg. V jeden den se pak konal pohřeb krále Ringa i druhá svatba Ingeborg, která tentokrát stála po boku Frithiofa. Ten konečně dosáhl zaslouženého postavení a majetku, a jistě si dovedete představit, že využil i příležitosti, jak se vypořádat s Helgim a Helfdanem.

Helgi zaplatil za svou věrolomnost životem. Helfdan se měl poprvé v životě rozhodnout sám, bez bratra. Sklonil se před Frithiofem, slíbil mu svou věrnost a již nikdy se proti němu nepostavil.

Synové krásné Ingeborg a zesnulého krále Ringa pak vládli nad panstvím Ring. Královna Ingeborg a král Frithiof se vrátili do Sognefjordu, kde vychovávali své dva syny, ze kterých vyrostli dobří muži a panovníci, silní a moudří, rozhodní a věrní.

Tak skončil příběh Frithiofa Odvážného.

Příběh je převyprávěn podle zdroje: The Story of Frithiof the Bold (Příběh Frithiofa odvážného), překlad do angličtiny Eiríkr Magnússon, William Morris, In parenthesis Publications, Old Norse Series, Cambridge, Ontario, 2000.

Foto Sognefjrodu (ilustrativní náhledy): istockphoto.com